Zlatý_věk

Absolutní poslušnost

lg_medy.gif (2537 bytes)

Chaos, řád, svévole, poslušnost? Kde je svoboda?  

13.12.2011

21
22
23

Řešíme dilema osobnosti. Na straně jedné sebeprosazení, uplatnění vlastní vůle, na straně druhé snaha se neodlišovat, mít hodně přátel a ve vztazích posilovat své možnosti. Mohu také připomenout kosmický zákon "stejné přitahuje stejné". 
Jak a na základě čeho se tedy můžeme rozhodnout? Kdy máme vyžadovat absolutní poslušnost a kdy se absolutní poslušnosti máme přizpůsobit? Napadla mne dvě přirovnání: pracuji na počítači a vůbec mi nepřijde divné, že i zde je nutná "absolutní poslušnost", pokud chci splnit svůj záměr. A druhá, kdych chci jet MHD, podívám se na jízdní řád a s jistotou počítám, že uvedený spoj pojede a že s ním dojedu bez problémů do cíle. To vyžaduje od řidiče také absolutní poslušnost, ale čeho? Dohodnutého systému, dohodnutého a vyhlášeného řádu, odpovědné plnění přijaté role.
Když jsem si toto uvědomil, vidím najednou "absolutní poslušnost" zcela jinak, spíše jde o odpovědné plnění závazku, který jsme si dobrovolně zvolili se záměrem úspěšného dosažení cíle. Čím více máme jistot, tím více plánů si můžeme stanovit. Každá role, kterou přijmeme, má několik nepsaných předpokladů a zásad, o nich se nepíše, ale když je neplníme, budíme nevoli a příště už nás ke spolupráci nepozvou. Tedy musíme také plnit očekávání a přijaté dohody a smlouvy. Absolutní poslušnost je za určitých okolností tedy zcela samozřejmá a spolupracujícím stranám kromě závazků dává i nové možnosti. 
Já osobně se budu snažit, aby bylo na mne spolehnutí, abych splnil očekávání, se kterými se lidé na mne obracejí. Týká se to však všech vztahů a kontaktů i těch s osobními průvodci a osudovými silami.
Když tedy máme dobře a odpovědně plnit svoji roli, za jakých podmínek? Především máme své životní poslání a to skoro každý. Společnost nám ve vlastním zájmu umožní životní poslání splnit. Pak jde o spolupráci, výsledky vlastní práce, snahy a aktivity mají hodnotu i pro sebe sama.