ÚPLNÁ GRAMATIKA ESPERANTA

http://members.chello.cz/malovec/GRAMATIK.HTM

(původní text autora esperanta L.L. Zamenhofa upravený pro české uživatele)

A. Abeceda

Většinu písmen píšeme a hlásky vyslovujeme v esperantu stejně jako v češtině. Odlišná jsou:
c - vyslovuje se jako č ve slově čokoláda – cokolado
g - vyslovuje se jako dž ve slově bandžo – bango
h - vyslovuje se jako ch ve slově echo – eho
j - vyslovuje se jako české ž ve slově žurnál – jurnalo
s - vyslovuje se jako české š ve slově šál – salo
u - se vyskytuje pouze jako dvojhláska au, eu a vyslovuje se jako ve slovech automobil - automobilo, leukocit - leukocito.
Slabiky di, ti, ni se vyslovují dy, ty, ny jako ve slovech diktátor – diktatoro, tinktura – tinkturo, nikotin – nikotino.

B. Pravidla

1. Člen určitý je la a je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném.

2. Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -j. Esperanto má pouze dva pády: první (nominativ – nominativo) a čtvrtý (akuzativ – akuzativo). Čtvrtý pád tvoříme připojením koncovky –n: la patro – la patron, la patroj – la patrojn). Ostatní pády vyjadřujeme pomocí předložek např.: s otcem – kun la patro, k otci – al la patro, od otce – de la patro.

3. Přídavné jméno má vždy koncovku –a a skloňuje se jako podstatné jméno. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce pli – více, třetí pomocí příslovce plej – nejvíce, slovo než překládáme ol, např. pli blanka ol nego – bělejší než sníh; la plej blanka – nejbělejší.

4. Základní číslovky jsou nesklonné: 1 - unu, 2 - du, 3 - tri, 4 - kvar, 5 - kvin, 6 - ses, 7 - sep, 8 - ok, 9 - nau, 10 - dek, 100 - cent, 1000 - mil. Čísla tvoříme prostým řazením číslovek: 5432 kvinmil kvarcent tridek du. Řadové číslovky mají koncovku přídavného jména: kvara - čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -obl-: kvarobla - čtyřnásobný, kvaroble - čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -on-: kvarono - čtvrtina, hromadné číslovky -op-: kvarope - čtyři a čtyři, podílné po: po kvar - po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: kvaro - čtyřka, kvare - za čtvrté.

5. Osobní zájmena jsou: mi - já, vi - ty, vy, Vy, li - on, si - ona, gi - ono, si - se, ni - my, ili - oni, ony, ona; neurčité zájmeno oni (čti »ony«): oni parolas - říká se, mluví se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a.. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: mia - můj, min - mě, mne.

6. Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: mi faras - dělám, la patro faras - otec dělá, ili faras - oni / ony / ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -u, neurčitý způsob -i.

Příčestí a přechodníky mají v esperantu větší rozlišovací schopnost:
přítomné činné končí na -ant: faranta - dělající
minulé činné končí na -int:farinta - dělavší
budoucí činné končí na -ont: faronta - mající / hodlající dělat
přítomné trpné končí na -at: farata - dělaný
minulé trpné končí na -it: farita - udělaný
budoucí trpné končí na -ot: farota - mající být udělán
Přechodníky končí na -e: farante, farinte, atd. - dělaje
Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esti - být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se používá předložky de: si estas amata de ciuj - je milována všemi.

7. Příslovce má koncovku -e, stupňuje se jako přídavné jméno: mia frato kantas pli bone ol mi - můj bratr zpívá lépe než já.

8. Všechny předložky se pojí s prvním pádem, předložka en také s akuzativem.

9. Každé slovo se čte tak, jak je psáno.

10. Přízvučná slabika je vždy druhá od konce.

11. Složená slova se tvoří prostým spojením slov(ních kmenů): skrib-masino - psací stroj, masin-skribo - strojové písmo, písmo psané strojem.

12. Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl - Neniu tion vidis. ( nesprávně: ... ne vidis). Nikdo z nás nikdy nic takového neviděl - Neniu el ni iam ion tian vidis. (Nesprávně: Neniu el ni neniam nenion tian ne vidis).

13. Na otázku "kam" odpovídáme čtvrtým pádem: domů - hejmen, do Prahy - Pragon.

14. Každá předložka má určitý a stálý význam; v nerozhodném případě se někdy používá neurčitá předložka "je": sopiro je la patrujo - touha po vlasti.

15. Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.

16. Koncovky podstatného jména a členu se mohou nahradit odsuvníkem: de l´ mond´.

ÚPLNÁ GRAMATIKA ESPERANTA

http://esperanto.czechian.net/ucebnice/gramatika.html  

(původní text autora esperanta L.L. Zamenhofa upravený pro české uživatele z Wikipedie,
otevřené encyklopedie Esperanta - http://cs.wikipedia.org/wiki/Esperanto   )

A. Abeceda

a b c c d e f g g h h i j j k l m n o p r s s t u u v z

Většinu písmen píšeme a hlásky vyslovujeme v esperantu stejně jako v češtině. Odlišná jsou:
c - vyslovuje se jako č ve slově čokoláda – cokolado
g - vyslovuje se jako dž ve slově bandžo – bango
h - vyslovuje se jako ch ve slově echo – eho
j - vyslovuje se jako české ž ve slově žurnál – jurnalo
s - vyslovuje se jako české š ve slově šál – salo
u - se vyskytuje pouze jako dvojhláska au, eu a vyslovuje se jako ve slovech automobil - automobilo, leukocit - leukocito.
Slabiky di, ti, ni se vyslovují dy, ty, ny jako ve slovech diktátor – diktatoro, tinktura – tinkturo, nikotin – nikotino.

B. Pravidla

1. Člen určitý je la a je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném.
2. Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -j. Esperanto má pouze dva pády: první (nominativ – nominativo) a čtvrtý (akuzativ – akuzativo). Čtvrtý pád tvoříme připojením koncovky –n: la patro – la patron, la patroj – la patrojn). Ostatní pády vyjadřujeme pomocí předložek např.: s otcem – kun la patro, k otci – al la patro, od otce – de la patro.
3. Přídavné jméno má vždy koncovku –a a skloňuje se jako podstatné jméno. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce pli – více, třetí pomocí příslovce plej – nejvíce, slovo než překládáme ol, např. pli blanka ol nego – bělejší než sníh; la plej blanka – nejbělejší.
4. Základní číslovky jsou nesklonné: 1 - unu, 2 - du, 3 - tri, 4 - kvar, 5 - kvin, 6 - ses, 7 - sep, 8 - ok, 9 - nau, 10 - dek, 100 - cent, 1000 - mil. Čísla tvoříme prostým řazením číslovek: 5432 kvinmil kvarcent tridek du. Řadové číslovky mají koncovku přídavného jména: kvara - čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -obl-: kvarobla - čtyřnásobný, kvaroble - čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -on-: kvarono - čtvrtina, hromadné číslovky -op-: kvarope - čtyři a čtyři, podílné po: po kvar - po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: kvaro - čtyřka, kvare - za čtvrté.
5. Osobní zájmena jsou: mi - já, vi - ty, vy, Vy, li - on, si - ona, gi - ono, si - se, ni - my, ili - oni, ony, ona; neurčité zájmeno oni (čti »ony«): oni parolas - říká se, mluví se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a.. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: mia - můj, min - mě, mne.
6. Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: mi faras - dělám, la patro faras - otec dělá, ili faras - oni / ony / ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -u, neurčitý způsob -i.

Příčestí a přechodníky mají v esperantu větší rozlišovací schopnost:
přítomné činné končí na -ant:  faranta - dělající
minulé činné končí na -int:  farinta - dělavší
budoucí činné končí na -ont:  faronta - mající / hodlající dělat
přítomné trpné končí na -at:  farata - dělaný
minulé trpné končí na -it:  farita - udělaný
budoucí trpné končí na -ot:  farota - mající být udělán
Přechodníky končí na -e:  farante, farinte, atd. - dělaje
Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esti - být a trpného příčestí dotyčného slovesa,
při čemž se používá předložky de: si estas amata de ciuj - je milována všemi.
7. Příslovce má koncovku -e, stupňuje se jako přídavné jméno: mia frato kantas pli bone ol mi - můj bratr zpívá lépe než já.
8. Všechny předložky se pojí s prvním pádem, předložka en také s akuzativem.
9. Každé slovo se čte tak, jak je psáno.
10. Přízvučná slabika je vždy druhá od konce.
11. Složená slova se tvoří prostým spojením slov(ních kmenů): skrib-masino - psací stroj, masin-skribo - strojové písmo, písmo psané strojem.
12. Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl - Neniu tion vidis. ( nesprávně: ... ne vidis). Nikdo z nás nikdy nic takového neviděl - Neniu el ni iam ion tian vidis. (Nesprávně: Neniu el ni neniam nenion tian ne vidis).
13. Na otázku "kam" odpovídáme čtvrtým pádem: domů - hejmen, do Prahy - Pragon.
14. Každá předložka má určitý a stálý význam; v nerozhodném případě se někdy používá neurčitá předložka "je": sopiro je la patrujo - touha po vlasti.
15. Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.
16. Koncovky podstatného jména a členu se mohou nahradit odsuvníkem: de l´ mond´.

-o podstatné jméno: fabriko továrna
-a přídavné jméno: fabrika tovární
-j množné číslo: fabrikoj továrny
-n akuzativ (4.pád): fabrikon továrnu
-e příslovce: fabrike továrně
-i infinitiv: fabriki vyrábět, vyrobit
-as přítomný čas: mi fabrikas vyrábím
-is minulý čas: mi fabrikis vyrobil jsem, vyráběl jsem
-os budoucí čas: mi fabrikos budu vyrábět, vyrobím
-us podmiňovací způsob: mi fabrikus vyrobil bych, vyráběl bych
-u rozkazovací způsob: fabriku vyrob(te)

Slovesná  příčestí

-ant- činné přítomné: fabrikanta vyrábějící
-int- činné minulé: fabrikinta vyrobivší
-ont- činné budoucí: fabrikonta hodlající vyrábět
-at- trpné přítomné: fabrikata vyráběný
-it- trpné minulé: fabrikita vyrobený
-ot- trpné budoucí: fabrikota mající být vyroben

Číslovkové přípony

-on- zlomek: duono polovina, duona poloviční, duonigi rozpůlit
-obl- násobek: trioble třikrát (množství), triobligi ztrojnásobit
-foj- časový údaj: trifoje třikrát, triafoje po třetí
-op- hromadné: kvaropo čtveřice, pokvarope po čtveřicích

Slovotvorné předpony

al- k, ke: aldono přídavek, alveturi přijet
ambau- obou-: ambaumane obouručně, ambauflanke po obou stranách
antau- před: antauurbo předměstí, antauvidi předvídat
anti- proti: antifasisto antifašista
apud- vedle: apuddoma stojící u domu
arki- arci-: arkiepiskopo arcibiskup, arkikanajlo arcilotr
bo- spřízněnost sňatkem: bopatro tchán, bofilo zeť
ce- u, při: ceesti zůčastnit se, cemane po ruce
cef- hlavní: cefverko veledílo, cefepiskopo arcibiskup
ci- tento: cijare letos, ciflanke na této straně
cirkau- okolo: cirkaupreni obejmout, cirkauvojo objížďka
ciu- každo-: ciutage každodenně, ciuvespere každý večer
de- od: defali odpadnout, desalti seskočit
dis- rozptýlení: dissiri roztrhat, disvojo rozcestí
du- dvoj-: dulita dvoulůžkový, duparta dvojdílný
dum- během: dumpaca mírový, za míru, dumviva doživotní
duon- polo-: duontempo poločas, duonpatro nevlastní otec, duonfermita pordo pootevřené dveře
egal- rovno-: egalbranca rovnoramenný, egalpezo rovnováha
ek- začátek nebo krátkodobost: ekbrili vysvitnout (slunce), zazářit (blesk)
eks- bývalý: eksministro bývalý ministr, exministr
ekster- mimo, vně: eksterurba mimoměstský
el- z, ven: eliri vyjít, ellerni naučit se
en- do, dovnitř: eniri vejít, enkonduko úvod
et- malo-: eturbo maloměsto, etburgo maloměšťák
fi- ošklivost, opovržení: fiodoro zápach, fihomo darebák
fin- dokončení: finlerni doučit se, finskribi dopsat
for- odstranění : forporti odnést, forsendi odeslat
ge- oboje pohlaví: gefratoj sourozenci, gehundoj pes a fena
grand- velko-: grandurbo velkoměsto, grandparte většinou
gis- až do: gisnude donaha, gisatendi dočkat se
inter- vzájemně: interkonsenti domluvit se, dohodnout
jus- právě před chvílí: jusnaskito novorozeně
kontrau- proti: kontraudiri protiřečit, namítat
krom- vedlejší: krompago příplatek; kromcaro přívěs
kun- spolu, dohromady: kunveno schůze, kunporti vzít s sebou
kvaron- čtvrt: kvaronhoro čtvrthodina, kvaronluno půlměsíc
kvazau- zdánlivý, jakoby: kvazaudiri naznačit, kvazauedzino družka
lau- podle: laulonge podél, lauvorte doslovně
mal- opak: malamo nenávist, maljuna starý, malfermi otevřít
mem- sebe: memmortigo sebevražda, memstudado samostatné studium
mis- nedokonalost: misuzi zneužít, mlskompreno nedorozumění
mult- mnoho: multjara mnohaletý, multflanka mnohostranný
ne- popření: negranda neveliký, nematura nedospělý
nov- novo-: novbakita novopečený, novedzo novomanžel
okon- osminový: okonfinalo osmifinále, okonnoto osminová nota
per- pomocí: perlabori vydělávat, perforto násilí
plej- nejvíc: plejparto většina, plejagulo nejstarší občan
plen- plný: plenmano hrst, plenluno úplněk
pli- větší: plimulto většina, plibonigi zlepšit
plur- více: plursenca víceznačný, plurvoca vícehlasný
plus- nad: plusvaloro nadhodnota, plusgajno nadzisk
po- po částech: pogranda ve velkém, pogrupe po skupinách
por- pro někoho: porinfana dětský, porpaca mírový
post- za, po: postmilita poválečný, postsekvo následek
pra- pra-: praavo praděd, prahomo pračlověk
preter- mimo, kolem: preteriri projít kolem, pretervidi přehlédnout
pri- o: priplori oplakat, pripensi uvážit
pro- kvůli, za: propeti přimlouvat se, prosit za někoho
pseudo- nepravý: pseudonomo pseudonym
re- znovu, opět: reverki přepracovat, resalti uskočit
retro- pozpátku: retroiri jít pozpátku
sat- dosyta: satdormi vyspat se, satludi vyhrát si
sen- bez, odstranění: senlabora bezpracný, senostigi vykostit, senkulpa nevinný
sia- svůj: siatempe svého času, sialoke na svém místě
sin- sebe: sindona obětavý, singarda opatrný
sub- pod, tajně: subskribo podpis, subridi smát se pod vousy
super- nad: superflua nadbytečný, supernatura nadpřirozený
sur- na: surhavi mít na sobě, surskribo nápis
tele- dálkový: telegvidado dálkové řízení, telestudi dálkově studovat
tra- skrze: trairi projít, traserci prohledat
trans- přes: transsalti přeskočit, transmara zámořský
tro- příliš: trodorlotita rozmazlený, trosargita přetížený
tut- celo-: tutmonda celosvětový, tutlegi celé přečíst
unu- jedno-: unulita jednolůžkový, unuanime jednohlasně
vic- zástupce, náhrada: vicrego místokrál, vicpeco náhradní díl
vir- samec: vircevalo hřebec, virbovo býk  

-ac- zhoršení významu: domaco barabizna, skribaci škrábat
-ad- trvání: kuradi pobíhat, pafado střílení
-aj- věc: novajo novinka, presajo tiskovina
-am- mající rád: gastama pohostinný, muzikama hudbymilovný
-an- obyvatel, člen: vilagano vesničan, klubano člen klubu
-ar- souhrn: arbaro les, vortaro slovník, junularo mládež
-arb- strom: pomarbo jabloň, cerizarbo třešeň
-cj- mužské zdrobněliny: Jocjo Pepík, pacjo tatínek
-ebl- možný: videbla viditelný, trinkebla pitný
-ec- vlastnost: beleco krása, frateco bratrství
-eg- zvětšení: pordego vrata, grandega obrovský
-ej- dějiště: lernejo škola, kafejo kavárna
-em- sklon k něčemu: plorema plačtivý, dormema ospalý
-end- pasívní nutnost: skribenda letero dopis, který musí být napsán
-er- částečka: negero sněhová vločka, lignero tříska
-esk- podobný: japaneska v japonském stylu, vireska mužný
-estr- vedoucí: urbestro starosta města
-et- zmenšení: pordeto dvířka, rugeta načervenalý
-hav- opatřený něčím: flugilhava okřídlený, truhava děravý'
-i- stát, věda: Francio Francie, diptomatio diplomacie
-id- potomek, mládě: regido kralevic, hundido štěně
-ig- učinit: varmigi ohřát, dormigi uspat
-ig- stát se: varmigi ohřát se, blindigi oslepnout
-ik- nauka: poetiko poetika, informadiko informatika
-il- nástroj: flugilo křídlo, kombilo hřeben
-in- ženské pohlaví: regino královna, hundino fena
-ind- hodný něčeho: laudinda chvályhodný
-ing- nástrčka: kandelingo svícen, piediogo třmen
-ism- hnutí: socialismo socialismus, kubismo kubismus
-ist- pracovník, stoupenec: laboristo dělník, futbalisto fotbalista, komunisto komunista
-iv- schopnost: produktiva plodný, kreiva tvořivý
-iz- aplikovat: najlizi pobít hřebíčky, gluizi potřít lepidlem
-nj- ženské zdrobněliny: Manjo Máša, Mařenka, panjo maminka
-oz- bohatý něčím: sabloza písčitý, herboza travnatý
-plen- plný něčeho: dolorplena plný bolesti
-ric- bohatý: sablorica písčitý, florrica květnatý
-tuk- šátek: tablotuko ubrus, bustuko ubrousek
-uj- nádoba, strom, země: lavujo umyvadlo, pomujo jabloň, Anglujo Anglie
-ul- osoba určité vlastnosti: junulo mladík, bonulo dobrák
-um- přípona bez určitého významu: plenumi splnit, pendumi oběsit, kolumo límec, ventumilo vějíř